Nechtěla jsem toto téma vůbec načínat, ale nemůžu
jinak. Houby :-) Poslední roky skoro nic a letos nadúroda. Víte, co se říká, když rostou houby,
bude válka. Doufejme, že to tak nebude. Šly jsme s Valinkou na
procházku a už jen kolem cesty v lese se dá nasbírat koš. Tuhle sezonu
jsme zavařili přes padesát sklenic hub!
Ale proč o tom píšu. Padla na mě
nostalgická nálada a souvisí to právě s houbami. Myšlenkami se vracím do
dětství. Neznám lepšího průvodce a houbaře, než byl můj děda. Byla to snad
jediná rána, kdy jsem na chalupě ráda brzo vstávala, abych se v holínkách
vypravila s dědou do lesů. Přesně věděl, kam jít. Stačila tři místa a koše jsme
málem neunesli. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. U staré hájovny odbočit
doprava a pak už nevím. Ta kouzelná místa už nikdy nenajdu. Mám je jen
v paměti, kdy jsem jako malá holčička věděla, kam přesně jít. A teď už
nevím. S dědou zmizela i ta krásná dopoledne v lesích, kdy jsem se
vracela nadšená na chalupu v očekávání, že babička nebude věřit svým
očím, co to neseme. Až teď mi dochází, jak byla vždy překvapená jen kvůli mně,
i když už měla hub plné zuby….
Ale vraťme se do současnosti. Když jsme se z chladného
rána vrátily s kočárkem domů, uvařila jsem si čaj. Po dlouhé době. Jsem
spíše kávový typ, ale musím se s Vámi podělit o doporučení kamarádky na
domácí mátový čaj. Potřebujete grepovou mátu, kterou zalijete horkou vodou, po
pár minutách přecedíte a přidáte už jen citrón s medem. Neuvěřitelná chuť! :-) A jak si tu chvilku
ještě zpříjemnit? Upečte si něco dobrého, já zvolila rychlou klasiku, bábovku.
A když už jsem byla v tom vzpomínání, naservírovala jsem si čaj do servisu
po babičce. Mám ráda staré věci, které mají minulost a vypráví svůj příběh…
Ať máte krásný den plný hřejivých vzpomínek, Petra
Žádné komentáře:
Okomentovat