Výchova...

Tohle je první článek, který píši v kavárně. Sama tomu nemohu uvěřit, připadám si jako opravdová blogerka :-) Sedím nad mým oblíbeným cappuccinem, v zádech cítím sluneční paprsky, užívám si ten obyčejný klid bez dětského křiku a v ruce držím zápisník. 

Dnes to bude trochu jiné. Rozhodla jsem se píchnout do vosího hnízda a napsat o mém pohledu na výchovu dětí. Někteří se mnou budou souhlasit, jiní mne možná nenávidět, ale napsat to jednoduše CHCI. Dnes je všude nepřeberné množství článků a rad na toto téma, že má člověk pocit, jakoby se měl výchovu naučit z teorie a knih. Každý je ale přece od své podstaty jiný, a proto i jinak přistupuje k výchově svých potomků. Přístup vychází zevnitř člověka. Z jeho přesvědčení, myšlenek, zážitků a zkušeností s rodiči. Tato schopnost je vrozená a každý normální člověk umí rozeznat, co je pro dítě dobré a co nikoliv. 

Ráda bych se s Vámi podělila o to, co VÍM, že budu a nebudu při výchově svých dětí dělat. Myslela jsem, že slova se mi budou těžko hledat, ale opak je pravdou. Myšlenky přicházejí samy od sebe a slova se mi na papír jen sypou. Kolem sebe mám spoustu kamarádek, každá má odlišný přístup k dětem a mě to inspiruje či odrazuje. Naštěstí musím přiznat, že na nikoho z mého okolí nenahlížím v ohledu výchovy negativně. Vše má své klady i zápory. Pojďme na to!

• VÍM, že budu své děti odmala učit poprosit, poděkovat a pozdravit.
• VÍM, že nebudu své děti přetěžovat. Nemusí hrát v šesti letech na klavír, umět anglicky a vynikat ve sportu. Nebudu do nich promítat mé nesplněné touhy a sny, ale nechám je jít svou vlastní cestou a dělat, co je baví.
• VÍM, že se kloním spíše ke kontaktnímu rodičovství. Děti potřebují cítit lásku, kterou ztělesňuje především nenahraditelná máma a dotýkat se jí. Jendou přijde čas, kdy už mě za ruku nevezmou a já se toho bojím. Užívejte si toto období, kdy jste pro ně nejkrásnější člověk na světě. Ano, i když jste nenalíčená, neučesaná a máte kruhy pod očima z únavy.
• VÍM, že i když jsou pro mě děti vším, pořád velím doma já a manžel. Děti by měly vědět, kde je ten pomyslný strop a že si nemohou dělat vše, co chtějí. Jeden příklad za všechny: Děti mají své postýlky, tak jako táta a máma mají tu svou. Proto bych nikdy nevyhnala na dlouho manžela z ložnice, aby děti spaly se mnou. Tím neříkám, že naše postel není dějištěm bitev celé rodiny, nočního léčení bolístek a tak dále. 
• VÍM, že bych nikdy nepodryla autoritu mého manžela. Myslím si, že nejhorší je shazování tatínka před dětmi. Pokud řekne NE, stojím při něm. Když s ním nesouhlasím, vezmu si ho stranou a promluvíme si. Prostě táhnem za jeden provaz :-)
• VÍM, že děti budu učit úctě ke stáří. Ve stáří je moudrost a z té by měly čerpat. Z prarodičů mám už jen babičku a všemi silami se snažím, abych jí poslední část života co nejvíce zpříjemnila. A propó, kdy jste naposledy mluvili s prarodiči?
• VÍM,  že děti nebudu učit nenávisti. V poslední době je ve světě čím dál více zla. Chci ale, aby lidi soudili ne podle jejich barvy pleti či národnosti, ale podle postojů a názorů, které zastávají.

Doufám, že se mnou budete ve většině bodů souhlasit. Jen chci zdůraznit, že i já občas "ujedu", ale snažím se tyto body dodržovat. Mohla bych napsat ještě mnohé, ale to by bylo nadlouho. Můj názor na závěr je, ať si každý vychovává děti dle svého vlastního uvážení. Raďte, jen když k Vám někdo pro radu přijde. Toť moudro na závěr :-) Moc by mě zajímal Váš názor a jak to máte Vy. Napište na FB!

Jo a mimochodem, foto výše je od mé kamarádky Míši, na FB má stránku Řekni sýr a má úžasné fotky. Doporučuji všemi deseti!!!!!!!!

Pěkný týden a ať děti nezlobí (pokud máte)! Petra